Jmenuji se Slávek a pocházím z Jablonného v Podještědí. Od studií na Českolipském gymnáziu jsem trávil veškerý čas převážně studiem, odbornými aktivitami a prací. Absolvoval jsem VŠE v Praze, kde se mi podařilo získat červený diplom a studiem jsem trávil i téměř veškerý volný čas. Samotné studium totiž nestačí (pokud se chce člověk opravdu o něčem dozvědět více a být co nejlepší, nikoliv pouze průměrný, musí sám mít zájem, sám si studovat, přemýšlet, dávat věci do souvislostí). Ale ekonomický, manažerský a finanční svět mne naštěstí začal bavit a stal se součástí mého života, jakýmsi životním koníčkem a náplní... Navíc chtěl jsem a chci něco opravdu umět, něco dokázat, znát a pochopit nejen teoretické, ale i praktické souvislosti. I ve své práci jsem se vždy snažil dělat úkoly nad rámec hlavní činnosti, kvalifikovaně a propojit tak koníčky s praktickými výsledky. To a mé volnočasové aktivity mi pomohlo například v tom, abych spolupracoval a stal se i konzultantem jiným oddělením či realizoval konkrétní kvalifikované výsledky bez dlouhodobé praxe.
Pro doplnění své záliby jsem kromě čtení a sledování ekonomických oblastí absolvoval PhD studium v oboru podniková a odvětvová ekonomika na PEF ČZU se zaměřením na makroekonomii a měnovou politiku a k prohloubení praktických znalostí jsem absolvoval MBA se zaměřením na strategické řízení financí, kterému jsem se věnoval v předchozím zaměstnání. Dále jsem absolvoval dvousemestrální kurz na VŠE - Využití účetních informací v řízení podniku, taktéž zaměřený i pro praktické využití zvýšení přehledu a možností v řízení podniku. Uvedená studia mi umožnila setkat se s kolegy a odborníky a udržovat, prohlubovat a rozšiřovat znalosti. Žádné ze studií jsem nedělal kvůli diplomům jako řada dnešních mladých lidí, nýbrž naopak to bylo doplnění toho, čemu jsem se sám pracovně i zájmově věnoval, čímž jsem studia měl "jednodušší". Nadále se účastním řady dílčích školení a seminářů.
Vyučoval jsem Rozšiřující seminář z ekonomie se zaměřením na hospodářskou politiku, mikro a makroekonomii, dále ekonomická a finanční témata na VŠ a přednášky pro podnikatele. Nyní spíše příležitostně konzultuji ekonomická témata a občas přednáším. Účastním se také různých odborných přednášek, seminářů a konferencí, či se snažím konzultovat své myšlenky s odborníky v daných oblastech.
Ekonomii se mi daří využívat i v praxi, kde původně jako finanční analytik jsem dosáhl výsledků v oblasti finanční analýzy, financování podniku, investiční analýzy, finančních a business modelů, finanční strategie, oceňování či controllingu. Dokázal jsem si odborné činnosti nastudovat, přemýšlet nad nimi, dát si je do souvislostí, inspirovat se zkušenostmi z jiných výsledků a dosáhnout výsledku, které například dělají poradenské firmy s letitými praktickými zkušenostmi. Tyto výsledky a následné uznání představují určitou odměnu mé snahy. Nyní se věnuji ve své hlavní pracovní činnosti ekonomickým a podnikovým tématům. Řadu věcí nedělám každý den, nemám dlouholeté zkušenosti, ale mám zájem, snahu a ochotu se něco rychle naučit, což mi pomáhá výsledky přinést.
Zajímám se ekonomii a hospodářskou politiku (měnovou politiku, makroekonomické agregáty, ekonomický vývoj), dále i o finance a podnikovou ekonomiku. Ekonomie mě zkrátka baví a stala se klíčovou součástí mého života.

Jinak jsem, doufám, obyčejný, slušný a hodný člověk, který má rád své blízké, přírodu, srandu a hodné lidí. Tyto stránky jsou spíše jen pokusem, založené kdysi dávno bez dostatku času vše průběžně aktualizovat.....proto od nich nic nečekejte:-))

 
 

Co dál s dolarem?

Vytvořeno 29.06.2009 07:53:32 | Poslední změna 15.01.2010 13:34:06
Co dál s dolarem???
V poslední době se můžeme setkat stále častěji s negativními komentáři ohledně vývoje amerického dolaru – měny která dlouhá léta hrála, ale stále ještě hraje, klíčovou roli v mezinárodních transakcích. Obavy oprávněně vycházejí z vývoje americké ekonomiky, silných zásahů vlády, nastavení měnové politiky, přílišného zadlužování země, poměrů základních makroekonomických ukazatelů, politických výroků Číny a Ruska, výrazné finanční krize, změn některých dlouholetých paradigmat, růstu vlivu rychle rostoucích ekonomik a stabilnějšího vývoje jiných měnových oblastí. Stále však, jak se v posledním roce ukázalo, plní americký dolar jistou kotvu stability, kdy se k němu investoři v době krize vrací a své prostředky přesouvají jeho směrem od rizikovějších investic. Stále také je nejpoužívanější světovou měnou a stejně tak většina obchodů na burze probíhá v USD. Podívejme se nyní trochu více na pozici světové rezervní měny – amerického dolaru.
Americký dolar, který byl oficiálně schválen Kongresem USA v roce 1785, se postupně stal světovou rezervní měnou. Svou pozici upevnil v důsledku odpoutání USA od izolacionalismu a hledání řešení krizemi a válkami postiženého světa v první polovině 20tého století. Vyvrcholením těchto aktivit vedoucích k nastartování mohutné vlny globalizace a rozvoje mezinárodního obchodu, který bezpochyby pomohl nejen USA dosahovat značných hodnot růstu využitím mezinárodní specializace a transferu nejen technologií, byl Brettonwoodský systém, kdy byl dolar navázán na zlato a ostatní měny na dolar. Čímž byl v podstatě udržován fixní kurz, který se v 60tých a 70tých letech ukázal jako nestabilní. Dalším milníkem v dějinách dolaru byla sedmdesátá léta, kdy dohody mezi USA a zeměmi OPECu ustanovily dolar jako platidlo v obchodech s ropou. Země obchodující s ropou tak zvyšovaly svou poptávku po dolarech, kdy USA vyvážely stále více dolarů do zahraničí a efekt „inflace“ se tak mohl rozprášit snadněji i mimo domácí ekonomiku. Dvacáté století je tedy století vedoucí pozice dolaru jako světové rezervní měny. I na jeho konci řada zemí navyšovala dolarové rezervy, zejména oblasti rychle se rozvíjející s fixními kurzy s cílem ochránit svou měnu v případných krizích. Čínská ekonomika tak ve svých rezervách drží zhruba 2 biliony USD, Japonská 1 bilion USD. Stejně tak mnohé země mající fixní kurz s měnovou kotvou používají právě dolar jako kotvu s cílem zabránit přílišné inflaci a udržet stabilní vývoj. Dolar se tak stal světově nejpoužívanější měnou v mezinárodním obchodě, obchoduje se v něm většina komodit na světových burzách, velké množství cenných papírů, řada států či finančních fondů drží americké státní dluhopisy ve svém portfoliu, řada států používá dolar jako prostředek směny či svou měnu na dolar navázala. V posledních letech na přední pozice žebříčku světových měn úspěšně proniká Euro, v němž se stále více vydávají státní dluhopisy a které získává větší váhu v devizových rezervách nejen členských zemích EU. Ve Spojených státech značně narůstaly obchodní deficity vykompenzované zájmem o americká aktiva, tudíž i o dolar. Ekonomický vývoj nám však ukazuje, že existuje určitá hranice zadluženosti, při které investoři zpozorní a mohou se od dolaru postupně odklonit, čemuž lze zabránit stabilizací ekonomiky a upevněním kurzu, tedy opět zvýšením výnosnosti (apreciací). Naproti tomu depreciace dolaru přináší výhodu v podobě snížení čistého vnějšího dluhu USA, kdy vnější dluh je na jedné straně denominován v USD a na straně druhé USA drží řadu reálných aktiv v zahraničí.
Krátkodobé posílení USD po vypuknutí světové finanční krize vyplývá z charakteru dolaru jako stabilní měnové kotvy a vývoj světové ekonomiky tak pouze narušil trend vývoje pozice a síly USD v mezinárodní ekonomice. „Současná síla dolaru odráží krátkodobé chování mezinárodních investorů, a tak část síly USD je pouze spekulativní bublina. V nějaké době tato bublina praskne, což povede k prudkému propadu USD“(Paul Krugman, 2007). Zklidnění situace na světových trzích, utlumení výrazných výkyvů plynoucích z nejistot a mnohem častěji a výrazněji reagujících na různorodé signály, vytvoří opět atmosféru pro investice v rozvíjejících se ekonomikách a pro prodeje dolaru v carry trades. Již nyní se však objevuje rostoucí pesimismus ohledně vývoje USD. Inflace, která se bezpochyby musí po současných opatřeních a zásazích měnových autorit v nějaké své formě objevit. Sice díky velkému množství a pozici dolaru nebyla v minulosti tak viditelná a snáze se rozptýlila, ale bezpochyby se jedná o jev, který vždy poškozuje věřitele. Jako alarm působí deficity veřejných rozpočtů a obchodní bilance.
V tomto prostředí posíleném oslabením globální ekonomiky se začaly projevovat ambice Číny a Ruska na novou měnovou jednotku, ať už uměle vytvořenou (například virtuální koš světových měn) či posílením role jejich vlastní měny jako měny světové velmoci výrazně participující na mezinárodním obchodě. Vzhledem k tomu, že největším věřitelem Spojených států a tedy vlastníkem dluhopisů v USD je Čína, můžeme považovat obavy o vývoj americké ekonomiky a dolaru z části za oprávněné. Strach z přílišného pumpování peněz do ekonomiky a tím hrozba inflace, pokračování depreciační tendence amerického dolaru a stejně tak strach z chování spekulantů a investorů, kteří dokážou s kurzy výrazně zahýbat a nastartovat řetězovou reakci nikterak nepodloženými fundamenty. Otázkou je, zda by některá měna vůbec dokázala nahradit roli amerického dolaru a zda si to státy a ekonomické subjekty skutečně přejí. Čínská měnová politika, její systém fixních měnových kurzů a stále značných zásahů vlády do ekonomiky, není stále připravena zavést juan jako světovou rezervní měnu. Nesmíme zapomínat na klíčovou poptávkovou stranu, kdy investoři požadují stabilitu a vysokou likviditu, stejně tak i určitou důvěru a psychologické zázemí dané jednotky. Existuje zde navíc jakási protizbraň, a to, že nikdo si nechce výrazně poškodit vlastní majetek, a tak jednorázová změna hodnoty dolarových pohledávek by uškodila nejvíce jejich držitelům. Jejich vlastník si tak netroufne učinit krok, který by tyto pohledávky poškodil a díky němuž by utrpěl následně ztráty. Nebezpečí se však skrývá v případě, kdy by jeden ze subjektů držících značnou část dolarů své dolary jednorázově prodal a spustil tak paniku výprodejů, čímž by poškozoval jeho další významné držitele a mohlo by to přerůst v nečekaně velký globální konflikt. Čína, která je třetím největším exportérem a snaží se různými nástroji vývoz podpořit, také částečně usiluje o depreciaci své měny a ve snaze pomoci domácím výrobcům tak trochu uměle kurz podstřelit. Slova představitelů Čínské lidové republiky lze pak vnímat jako politické výroky rychle se rozvíjející ekonomiky, jako marketingový tah ukazující pozitivní změny v posledních letech a potenciál, který by mohl nalákat další investory a posílit uvědomění tuzemských producentů.
Ekonomické dění nám také umožňuje pozorovat platnost klasických ekonomických závěrů ohledně vývoje měnových kurzů daného nabídkou a poptávkou po dané měně, a to konkrétně silného vlivu spekulací v krátkém období a dlouhodobého trendu odrážejícího ekonomický vývoj spolu se strategiemi investorů. Výrazné šoky a volatilita měnového kurzu vytváří prostředí nejistoty a jsou bezpochyby nežádoucími jevy. Nikdo si nepřeje rychlé znehodnocení svých prostředků, řada investorů stále dolaru a síle americké ekonomiky věří. Růst a oživení americké ekonomiky povede opět k růstu výnosů a zisků a tím se opět investice stanou atraktivními. Ve světovém měřítku se však bude jejich pozice relativně snižovat, a tak lze očekávat depreciaci USD. To, zda růst bude trvalý, zda se nedořešené systematické problémy znovu neprojeví a zda měnová politika pouze problém neodkládá, je již jiná - nicméně velmi závažná - otázka.
Pokud bychom chtěli najít alternativu, která by díky své pozici mohla alespoň částečně nahradit dolar, může nás napadnout euro. Zvýšení poptávky po euru jako rezervní měně by opět nevedlo k ničemu jinému než k jeho apreciaci a to určitě není cíl zemí evropské unie, světového exportéra číslo jedna, snížit v současné situaci svou konkurenceschopnost.
Hledání nové rezervní měny je tedy dlouhodobý proces, který můžeme nechat přirozeně plynout a spíše se snažit zabránit umělým tlakům, které by mohly výrazně poškodit řadu subjektů. Subjekty začnou samy hledat jiné alternativy a jako jakákoliv jiná změna, pokud nechceme, aby byla bolestná, to bude delší cesta, cesta směrem k nalezení optimální transakční jednotky minimalizující ztráty a maximalizující užitky. Je to cesta opatrného hledání, jak se co nejméně poškodit a zároveň uchránit před možnými hrozbami. Nelze tvrdit, zda dolar bude za pět, deset či padesát let stále rezervní měnou, ale pokud nedojde k nějakému nečekanému zvratu, lze se domnívat, že v následujících několika letech dolar svou pozici úplně neztratí, i když jeho hodnota, síla a pozice budou klesat, neboť převažují signály značící trend depreciace USD vůči rychle rostoucím ekonomikám a zemím EU.
publikováno na: http://www.finance-management.cz/065textyVypis.php?IdTxtPass=15